Autíčka na Jamboardu

 Jde to na papíru. Nebo na Jamboardu. (Jak pracovat s Jamboardem výborně popisuje Pavel Hodál tady.) Na mapce jezdí děti podle mých instrukcí autíčky - schválně, jestli dojedou tam, kam mají. Každý má před sebou na obrazovce svoji mapku s vlastním autíčkem a já rychlým překlikáváním kontroluji, kam míří a jestli lísteček se slovem „school“ přilípli na  správnou budovu. Sami si to můžete zkusit tady, jam je vzorový, nemusíte se bát, že byste mi zničili přípravy :). 

Časem cestu popisují sami. Nebo anglicky vyprávím, co se na kterém místě dá dělat, a oni kroužkují. Hádají, kde kdo je. I k rozhovorům se doufám dostaneme. Takhle parádně pod ruce jim ve škole většinou nevidím. 

Mapku jsem si vzala jako „Výstřižek“ ze stránek ze stránek Teach-this (v sekci Functional language - giving directions; volně použitelná aktivita) a dala ji jako pevné pozadí. Autíčko jsem vložila jako clipartový obrázek, potom jsem snímek rozmnožila osmkrát a na každý napsala jméno jiného dítěte. 

Tvorbu i použití ukazuji v tomhle krátkém videu. 

Abeceda akčně

Hrát "Simon Says" moc dlouho nejde. Navíc metou a dobrou zábavou chytrých vykuků je co nejdřív vypadnout, pochopitelně, s tím člověk moc neudělá. Tak přemýšlí, co dál.

"Alphabet action cards" mám odtud, bavily nás dlouho. Každé písmenko vztaženo k nějaké činnosti, někdy velmi přímočaře - D jako "dance", někdy nutně trochu krkolomně - X jako "miX something", někdy jazykově pro děti složitě  - I jako "itch your imaginary bug bites", ale nevadilo nic. 

Karty jsem vytiskla, zalaminovala, probrali jsme si je postupně, popořádku, na přeskáčku a pak  s nimi žili dál. Například jsem je rozhodila na terase, na zahradě, na chodbě a děti pro ně po jedno vysílala (propojování slyšeného - čteného). Přinesenou kartu si každý nechal. Dalším úkolem bylo setkávat se ve dvojicích, vzájemně si zadat úkoly ze svých karet (neukazovat, ale říct), pak si karty vyměnit a jít hledat někoho dalšího. A ještě jedno kolo s novými kartami. 

Ale vůbec největší úspěch mělo, když jsem všechno přepsala na random wheel na www.wordwall.net. (Jak jsem už psala, pět aktivit si tu vytvoříte zdarma, ale placená verze bez limitů se mně osobně rozhodně vyplatí, poplatek není vysoký.)

Možnost vytočit si příkaz na interaktivní tabuli se na chvíli stala bombou. Aby to nebyla jen zábava, každou hodinu jsme se po aktivitě domluvili, kterým pokynům už děti rozumí bez obrázků a můžeme u nich tuhle nápovědu odstranit. Kromě toho - proto nedám na Wordwall dopustit - si tu můžete hry přepínat jednak do různých grafických podob, ale hlavně do jiných šablon (vpravo "change templates"). Vznikne jiná hra se stejnými slovíčky, výrazy, frázemi, jevy apod., aniž byste je museli znovu zadávat. Moji touhu znovu a znovu procvičovat tak, aby to děti bavilo, to (minimálně na nějaký čas) splňuje dokonale. 

A ve finále jsem pak při hodině na zahradě zkoušeli, jestli dáme zpaměti dohromady pokyny k jednotlivým písmenkům. Dali :). 

Co mě bolí?

Lehké vylepšení klasického „Já řeknu část těla, ty na ni ukážeš“. Říkám, co mě nebolí, děti na svém těle ukazují, po vyjmenování nějakých deseti částí mají za úkol přijít na to, co by mě tak bolet mohlo. Píší třeba na mazací tabulku, aby měl šanci každý. Správných řešení je samozřejmě víc, cokoli jsem neřekla a děti to umí pojmenovat, platí. A jasně, nejnáročnější je samozřejmě pamatovat si, co člověk jmenoval, chce to systém :). 

Začnu tím, že řeknu: Touch every part of your body that I say. This doesn’t hurt me - left knee, nose, belly, right shoulder... Nejzajímavější pak je samozřejmě část, kdy se v roli bolestínka střídají děti. 

Zdroj: K. Eibenová a kol. Hry ve výuce angličtiny, Edika, Brno 2013

Kde u vás doma žijí skřítci?

Tak dlouho jsem se trápila přemýšlením, co jiného vymyslet k tématu "My house". Připadalo mi, že všechno už máme nějak vypovídáno z dřívějška, tedy alespoň na té nejzákladnější třeťácké, čtvrtácké úrovni, a všude jsem narážela jen na přiřazování názvů místností a jejich vybavení. Až jsem se inspirovala pátračkou tady (www.uciteleucitelum.cz je nový web, zatím mě ničím jiným nenadchl, ale třeba to bude časem jinak...). 

První otázka záměrně zjednodušená. 

Pak pár dalších a na závěr:

Děti mají za úkol mít odpovědi po ruce na zítřejší online hodinu - baví nás "Random wheel" z wordwall.net na sdílené obrazovce.