Hrát "Simon Says" moc dlouho nejde. Navíc metou a dobrou zábavou chytrých vykuků je co nejdřív vypadnout, pochopitelně, s tím člověk moc neudělá. Tak přemýšlí, co dál.
"Alphabet action cards" mám odtud, bavily nás dlouho. Každé písmenko vztaženo k nějaké činnosti, někdy velmi přímočaře - D jako "dance", někdy nutně trochu krkolomně - X jako "miX something", někdy jazykově pro děti složitě - I jako "itch your imaginary bug bites", ale nevadilo nic.
Karty jsem vytiskla, zalaminovala, probrali jsme si je postupně, popořádku, na přeskáčku a pak s nimi žili dál. Například jsem je rozhodila na terase, na zahradě, na chodbě a děti pro ně po jedno vysílala (propojování slyšeného - čteného). Přinesenou kartu si každý nechal. Dalším úkolem bylo setkávat se ve dvojicích, vzájemně si zadat úkoly ze svých karet (neukazovat, ale říct), pak si karty vyměnit a jít hledat někoho dalšího. A ještě jedno kolo s novými kartami.
Ale vůbec největší úspěch mělo, když jsem všechno přepsala na random wheel na www.wordwall.net. (Jak jsem už psala, pět aktivit si tu vytvoříte zdarma, ale placená verze bez limitů se mně osobně rozhodně vyplatí, poplatek není vysoký.)
Možnost vytočit si příkaz na interaktivní tabuli se na chvíli stala bombou. Aby to nebyla jen zábava, každou hodinu jsme se po aktivitě domluvili, kterým pokynům už děti rozumí bez obrázků a můžeme u nich tuhle nápovědu odstranit. Kromě toho - proto nedám na Wordwall dopustit - si tu můžete hry přepínat jednak do různých grafických podob, ale hlavně do jiných šablon (vpravo "change templates"). Vznikne jiná hra se stejnými slovíčky, výrazy, frázemi, jevy apod., aniž byste je museli znovu zadávat. Moji touhu znovu a znovu procvičovat tak, aby to děti bavilo, to (minimálně na nějaký čas) splňuje dokonale.
A ve finále jsem pak při hodině na zahradě zkoušeli, jestli dáme zpaměti dohromady pokyny k jednotlivým písmenkům. Dali :).
Žádné komentáře:
Okomentovat