Co mě bolí?

Lehké vylepšení klasického „Já řeknu část těla, ty na ni ukážeš“. Říkám, co mě nebolí, děti na svém těle ukazují, po vyjmenování nějakých deseti částí mají za úkol přijít na to, co by mě tak bolet mohlo. Píší třeba na mazací tabulku, aby měl šanci každý. Správných řešení je samozřejmě víc, cokoli jsem neřekla a děti to umí pojmenovat, platí. A jasně, nejnáročnější je samozřejmě pamatovat si, co člověk jmenoval, chce to systém :). 

Začnu tím, že řeknu: Touch every part of your body that I say. This doesn’t hurt me - left knee, nose, belly, right shoulder... Nejzajímavější pak je samozřejmě část, kdy se v roli bolestínka střídají děti. 

Zdroj: K. Eibenová a kol. Hry ve výuce angličtiny, Edika, Brno 2013

Házej. Nebo ani ne.

Jak z mála vytěžit hodně. Hodí se vždycky, za dva týdny možná bude se hodit ještě víc, kdo ví, jak bude výuka vypadat. Proto mini inspirace, kousek papíru se slovíčky a puntíky jako na obrázku a velký počet kostek. 

Tohle "veledílo" vytvořené na https://www.twinkl.co.uk/create (běžně placená sekce, teď zdarma), ne že by to nešlo jinak, to jen že mám ty stránky ráda a nemusela jsem se zabývat grafikou. 

Vytisknu pro každé dítě zvlášť, někdy pracují každý se svým, jindy ve dvojici třeba jen s jedním papírem. Koustku mají také obvykle jednu do dvojice. Řada z následujících aktivit jsou taková oblbovátka, abychom si každé slovíčko řekli každý xkrát a alespoň většinu času nás to bavilo. Tahle se všechna děti učily doma, přes mé nahrávky a hry, teď bych je ráda slyšela. 

1. Jaké číslo hodíš, takový řádek přečteš. Střídáte se. Já chodím uvnitř podkovy a co slyším, to slyším, pochválím či poopravím. 

2. Zkusíme společně kategorii pojmenovat. U šestého klidně stačí "at home". 

3. Házej a takhle vylosovaný řádek se pokus o nějaké slovo rozšířit. Nebo to zkoušejte spolu. A ještě jinak: Pracujeme společně. Hodím velkou (nejoblíbenější!) molitanovou kostkou a všechny dvojice mají čas na to, aby vymyslely do řádku další slova. Jen u pětky do bude problém, jiné maso asi neznají. Možná šunku :). 

4. Hoď a u každého řádku řekni, co máš nejmíň a nejvíc rád. Co by ti nejvíc chybělo, kdyby ze světa zmizelo? A co vůbec? 

5. Každému dám pár malinkých útržků papírku. Parťák se otočí, ty mu mezitím tři slovíčka zakryješ. Bude si pamatovat, co tam bylo? 

6. Dvakrát hoď kostkou, aby to kamarád neviděl. První hod určí řádek, druhý slovo na řádku, padne-li šestka, můžeš si vybrat. Vylosované slovo pantomimicky předveď. (Ano, některá mohou být nebezpečná :)). Jak poznáme, že jíš masové kuličky, ne rybu? Podobně můžeme hrát "Hádej, co kreslím". 

7. Všichni se na slovíčka dívejte, já budu nějaké popisovat. Kdo uhodne, může si na něj položit onen malý kousek papírku a čeká, až se povede všem. Pak to samé zkusí odvážlivci pro všechny, pak ve dvojicích. A nejdrsnější varianta – musíš popsat slovíčko, které ti určí dva hody kostkou (stejně jako v bodě 6). 

8. Při psaní slovíček jsem na tohle vůbec nemyslela (i když jsem původně chtěla :)), ale třeba by i na těchto řádcích šlo určit "odd one out". Která věc mezi ostatní tak úplně nepatří. Letadlo je jasné, banán nekulatý (ehm.. nad hruškou bychom museli přimhouřit oči), hrášek není červený či fialový (neexistuje nějaká taková odrůda), z předsíně jediné vycházíme ven, pětka z pohledu anglistů určitě ryba, ale z pohledu dětí nevím a u šestky už netuším vůbec. O to jsem na to zvědavější :). 

9. Trénujeme předložky. Losováním nebo vlastní volbou kombinujeme slovíčka z druhého, třetího a pátého řádku se slovíčky z prvního nebo šestého. Vždy dvě. Zadávám předložky, děti malují - takže vznikne obrázek jablka na autě, ryby za postelí, melounu pod letadlem a tak dále. 

10. Jeden ve dvojici v duchu schová maličký hrášek za/pod/na/před/vedle nějakého nábytku ze šestého řádku. Druhý hádá - Is it on the sofa? behind the bed?

Jasně, že bych nehrála všechno najednou, něco další den, něco vůbec, něco po úvaze jinak. S těžkými slovíčky hrají s kostkou rádi i gymnazisté. A za další inspiraci, co se stejnými slovíčky ještě, budu ráda. 

A na strááánce šibeničkááááá ...

A vítězem našeho zákaznického testu šibenic se stává...! Ne, výsledkem následujícího malého srovnání nebude doporučení jedné stránky, kde si můžete vytvořit oblíbenou "šibenici" na hádání slovíček po písmenkách, chci spíš srovnat tři a upozornit na plusy a mínusy. Bez podrobnějšího vysvětlování tvorby tentokrát, jednak jsou stránky dost intuitivní a obsahují návod, jednak se jim věnuji jinde. 

Předpřipravených her "hangman" je na webu spousty, vlastní si jednoduše vytvoříte třeba na wordwall.net. Moje děti naposledy hrály tuhle verzi.

Ze všech tří mi šibenice tady připadá taková "nejdrsnější" (tudíž oblíbená u dětí :), nejen  podbarvením hudbou, ale i tím, že se hráči se tu nezobrazují již tipovaná písmenka a má jen šest pokusů! Neuspějete-li, nůže na konci kliknout na "show answer". Na výběr máte verzi s nápovědou či bez, ta se ale v prvním případě ukazuje automaticky, nejde na ni tedy kliknout až ve chvíli, kdy si člověk neví rady. Může mít podobu textu nebo obrázku. 

Daleko mírumilovněji vypadá hra na learningapps.org. I tady ji sice najdete pod označením "hangman", ale nikoho nevěšíte, "jenom" otrháváte okvětní lístky. 

Napovídání s obrázkem jsem dávala úplně na začátku, teď už bych to takhle snadné neudělala, ale i přes obrázky můžete napovídat důvtipněji.

A právě možnost formy nápovědy se mi tady líbí hodně. Může být totiž i zvuková, kdy si buď slovíčko či větu můžete nechat načíst (dáte "text to speech") nebo dokonce vložíte nahrávku z YouTube (možnost přímo namluvit něco vlastního teď dočasně kvůli přetíženosti stránek neexistuje). V plánu mám vložit odkazy na kousíčky nahrávek různých zvuků, ale ještě k tomu nedošlo. Do biologie by se nabízely zase třeba hlasy ptáků či podobně. 

Na learningapps sice vidíte, jaká písmenka jste tipovali (přeškrtávají se), ale také nelze nápovědu skrýt a hlavně, což považuji za velký problém, nemáte se v případě neúspěchu jak dozvědět správnou odpověď. Leda snad že by tvůrce všechna slova či spojení přepsal do závěrečného "feedback", což je trochu krkolomné. 

Skrýt nápovědu krásně jde na flippity.net. Tady potřebujete účet na Googlu, protože si kopírujete šablonu v Google sheets, kterou si upravíte podle sebe, tvorba je tu tedy možná malinko složitější, ale vše podle mě jasně vysvětleno v "instructions". Kromě klasické šibenice či kytičky tu můžete použít i tajícího sněhuláka, bombu či jablíčka padající ze stromu,  kromě grafické podoby se liší i v počtu povolených tipů na písmenka.

Jak je vidět na obrázku, vidíte, jak jste hádali, počítají se vám zachránění i roztátí sněhuláci (oběšenci, oholené stromy i uvadlá kvítka) i počet využitých nápověd (u symbolu žárovky). Nápověda se hráči zobrazí stejně jako v jiných hrách na Flippity po kliknutí na žárovku. A když neuhodnete, slovíčko se vám ukáže. Do nápovědy ale tady nejde skrýt obrázek, alespoň mně se to nepodařilo, jen případně odkaz na něj. 

A to je vše. Věřím, že nabídka šibenic je podstatně širší, mně ale tyhle tři možnosti plně postačují. A šibenice se dá výborně hrát i při online hodinách, zjistila jsem. O tom zase příště. 

A takhle hrajeme ve třídě. Šibenici nahradila jsem žralokem, ne že by to ale bylo výrazně humánnější. Kartičky jsem zalaminovala a omagnetovala, takže teď jen vždycky rychle nakreslíme schody a posouváme. Zásadní ale je, jestli sestupuje holka či kluk, příslušníci opačného pohlaví pak rádi hádají schválně špatně (což je opakování hlásek i pravopisu slova stejně tak, že ano.). Proto často chodí ruku v ruce.