K nim domů

Vedle všech tipů, občas nějaká ta úvaha, komentář, střípek. Třeba takovýhle. 

Ze všech živých i neživých tvorů - od pakobylek po plyšové ježky, co jich tak člověk přes kameru při výuce zahlédne, nejproblematičtější připadají mi rodiče :). Naštěstí je obvykle vídám jen, jak dokončují připojení, kontrolují, že se vidíme a slyšíme, a zavírají dveře pokojíčku. Ale když ne (což chápu, že někdy nejde), bývá to fuška. Oni strašně propadají nervozitě (či něčemu horšímu), když dítě chviličku něco neví. Takže já položím otázku, než ale vymyslím, jak mu pomoci, už kouká jinam, po napovídajícím rodiči, tudíž rychle měním strategii a snažím se nápovědu zaslechnout, abych se jí chytla, čímž ale ztrácím pozornost dalších dětí u monitorů, které se začínají bavit se svými rodiči :). Ale nestěžuji si v zásadě, pořád je to dost legrace. Třeba když na pokyn "Bring me something beautiful" dotáhne někdo živé mimino a jiný tři červená jablíčka v sáčku!

Online - offline "bojovka"

Aneb jak jsem konečně použila www.flippity.net. Další výsledek mé snahy dostat děti ven. Něco se sama naučit. Podsunout jim angličtinu úplně strašně nenápadně. Je to vlastně takový prototyp, ale zveřejňuji, protože kdybychom čekali na ideální výtvor, nemuseli bychom se dočkat. 

Výsledek vypadá takhle: 

Odkaz pro děti na stránku s osmi zámky k otevření, taková online únikovka. Luštit mohou na přeskáčku, u některých otázek mají nápovědu. Pod některým zámkem schovává se obrázek 

Jinde faktografická otázky, číselná řada, interní vtípek pro páťáky. Flippity.net vypadá přibližně takhle, únikovka skrývá se pod Scavenger hunt (doteď je u i velikonoční verze.)

U všech aktivit najdete "Demo", "Instructions" a "Template" - ten si zkopírujete na svůj disk

a pak už jen nahrazujete otázky, nápovědy i odpovědi svými. Mimo jiné je možné nastavit (hvězdičkou), že všechny odpovědi jsou správně, a děti pak třeba rozhodit otázkou, jak se jmenuje maminka :). Trochu těžší je to s obrázky, zadáváte jejich URL adresu, podle všeho nemůže vložit vlastní. (Ehm, konečně jsem se mimo jiné naučila, že "kopírovat adresu odkazu" není totéž jako "kopírovat adresu obrázku".) Jste-li ale chápavější než já, určitě pochopíte jasné instrukce bez problémů 

a bude vám taky úplně jasné, kde máte po zveřejnění ("Publish on web") hledat odkaz pro děti: 

Na začátku jsem mluvila o tom, že mám v úmyslu dostat děti od počítače. Zatím to moc nevypadalo, co? Ale teď to přichází. Sebrali jsme se doma a další rébusy křídou nakreslili na chodníky po vilové čtvrti. Inspirovali jsme se tady. A hrozně nás překvapilo, jak rychle ubývají křídy, fotit jsme nestíhali. Moje původní myšlenka byla, že dětem v online zadání prozradím, kde je rébus nakreslený (další příležitost k angličtině - třeba "in front of the school", "at the bus stop" ... - by se dozvěděly), musely by vyběhnout a řešení zadat do online hry. Ale některé bydlí dál, říkala jsem si, někdo může být v karanténě. Ale do školních dnů si tu myšlenku odnesu, včetně toho, že na ulici budou slovní rébusy v angličtině.

Fotosyntéza zpěvně

S těmi rovnicemi to není úplně prvostupňové, pravda, ale jak je ta písnička výborná, tak ji sem dávám.

Learning applications

Learning apps jsou další výbornou platformou, kde si rychle vyrobíte vlastní hry a cvičení. Na procvičování slovíček různou formou, porozumění textu i mluvenému slovu, ale i ověřování znalostí.

Na stránkách si založíte účet, kliknete na "Create App" a můžete začít vybírat z různých aktivit. 

U každé se pak nejdřív můžete podívat na příklady práce jiných. Jsou tu aktivity v různých jazycích a také z nejrůznějších předmětů. S uzavřením škol stránky dost padaly a sekaly se, ale autoři zabrali a skoro vše teď skvěle funguje. Některé funkce ale museli dočasně vypnout, aktuálně tedy nejde vyhledávat  a bohužel si nemůžete zahrát ani mé oblíbené koňské dostihy L. Přesto moc doporučuji.

Tvorba je podle mého dost intuitivní a možností spousty. Máte sem možnost vkládat i vlastní obrázky, nahrávky z YouTube, ale také si tu slovíčka či věty nechat převést do mluvené podoby (při tvorbě zvolíte možnost „text to speech“)

To jsem udělala třeba v tomhle cvičení, kdy děti přiřazují obrázky k mluvené podobě slova.

Všechny mnou vytvořené aktivity na LearningApps zde. 

Liveworksheets podruhé - provést děti poslechem

Liveworksheets, o kterých jsem psala v minulém příspěvku, umožňují spoustu skvělých věcí. Můžete sem dětem nejen vložit nahrávku, poslechové cvičení převést do interaktivní podoby a uvedením správných odpovědí zajistit, že se jim samo opraví, ale když cvičení sami uděláte a nahrajete dění na obrazovce, můžete jim ukázat, v jaký přesně okamžik informace zazní a co na základě ní ve cvičení uděláte – něco zatrhnete, opravíte, spojíte. Nemá smysl vysvětlovat, nelepší je ukázat.

Cvičení tady Odkaz na video zde. (Využila jsem možnost "check boxes".) 

Nebo tady A odkaz na video pak tady. (Tady je to pomocí "Join with arrows".) 

Live worksheets

Live worksheets - Zásadní objev, paradoxně doporučený spolužačkou ze základky při mém hledání nějakých offline úkolů pro děti. Tak offline to není vůbec, skvělé ano. Jakýkoli pracovní list tu můžete převést do interaktivní podoby. Založíte si účet, stránku nahrajete, pak na ní vytvoříte vyplňovací okénka, zadáte správné odpovědi a máte hotovo. Tak... chvilku se s tím asi budete muset seznamovat, ale fakt to jde rychle. Víc nemá cenu vysvětlovat, je tu skvělý tutoriál i videotutoriál.

Děti mohou odpovědi vpisovat, zaklikávat, vybírat z nabídky, spojovat čarou, přetahovat obrázky či slovíčka, můžete jim sem vložit i audio nebo video! Na konci kliknou na „Finish“, všechno se jim opraví a zobrazí počet bodů. Nebo vám mohou vyplněný list poslat do vaší schránky na těchto stránkách (hodí se třeba u otevřených odpovědí), jednou týdně o ní dostanete zprávu na mail, ale přístupnou ji samozřejmě máte pořád.

Za nic neplatíte, 30 vytvořených pracovních listů můžete sdílet jen se svými studenty, zbytek už pak s komunitou. Najdete tu spoustu už hotových.

Kromě odkazů na cvičení můžete také nahrát dění na obrazovce a sami dětem ukázat, jak si s nějakým cvičením v učebnici poradit. (Nahrávám stisknutím klávesy Windows + G - hezky je to vysvětleno v několika tutoriálech na YouTube.)

Odkaz na pracovní list tady. Video pak zde. V tomhle případě jsem využila možnost "drag and drop", označila jsem, se kterými políčky má jí hýbat, u každého také, kde má skončit. 

Objednejte si, děti. What would you like?

Navzdory názvu a nevyřčené části věty o tom, co se údajným krtkům děje (mlátí se po hlavičkách), chtějí být tyhle stránky blogem v podstatě mírumilovným J. I k té obrazovce chovám se slušně, to jen hledám cesty komunikace i mimo online hodiny. Pět týdnů mi ale trvalo, než jsem se odhodlala natočit video se sebou sama v záběru. (O namlouvání vlastního hlasu, o záznamech a pocitech okolo toho někdy příště.) Tak otrlá, abych ho zveřejnila i tady, ještě nejsem, nespraví to, obávám se, ani pár dalších týdnů, ale popíši.

Protlo se to s mým „vynálezem“ zero-waste teachingu, jinými slovy „netiskni zbytečně“, a snahou používat obrázky reálných situací, fotky, vyhýbat kresleným obrázkům často nevalné estetické úrovně. Stříhám ze starých časopisů National Geographic, děti to mají rády, doprovodit větu „He can jump“ obrázkem chlápka skákajícího přes potok ve vysokých horách mi připadá o mnoho lepší než kresleným pajďuláčkem. Teď jsem vytrhávala ze starých časopisů Apetit, které ne a ne vyhodit, že z nich třeba přece jen něco uvařím. Připravených jsem měla obrázků asi dvacet – „meatballs, chicken, fish, bread and cheese, chocalate cake, lemonade… and a cup of coffee for your mum“. Dětem na videu tvrdím, že jsem pro ně dnem i nocí vařila a pekla a postupně nabízím doprovázené větami „Would you like…?“ nebo „You could also have“. Jejich úkolem je napsat si I WOULD LIKE a pak vše, co by rády, a objednávku mi poslat. Já pak v příloze posílám nafocené obrázky toho, co si nadiktovaly. Aby viděly, že to funguje. Že i když spletou písmenko či dvě, člověk na druhé straně pozná, co měly na mysli. Jeden chlapeček, který psaní nemiluje, si prý myslel, že fakt navařím, a než mu došlo, že to bude blbost, měl hotovo. Měla jsem daleko víc obrázků, tak jsem je ještě využila při videohovoru, kdy jsem je dětem nabízela a vnucovala a představa byla, že si budou objednávat a já jim ze své nabídky na stole vždycky vyberu, co chtějí, a přes obrazovku podám (trénink "Here you are" a "You are welcome" a tak dále, měla jsem ale ve své restauraci takový nepořádek, že se to ukázalo krapánek nemožným. 

Krtci. Proč krtci? A jsou to vůbec krtci?

Jako jeden z prvních tipů ohledně pěkných her a cvičení na slovíčka dostali se ke mně „krtci“ a pak už jsem s nimi jen všude sklízela úspěch. Úkolem je klikat na slovíčka z určité kategorie, úkol běžný a ne až tak zajímavý, zpracování ale dost vtipné, takže děti hrají znovu a znovu - tady. Dospělým doporučila jsem pro chvíli frustrace, jedna maminka mi psala, že hru večer smažila celá rodina. Anglický název „Whack-a-mole“ je trochu zavádějící, jsou to spíš syslové, že ano, ale na fauně tady snad tak nesejde. A krtci z originálu dostali se i do názvu tohohle blogu.

Půvov mají na Na www.wordwall.net, kde si her a jiných aktivit můžete vytvořit daleko víc a je jich tu také spousty od jiných autorů. Představím je postupně. Když byste se chtěli podívat, o co v nich jde, doporučuji kliknout na "Community" a hledat podle názvu tvorbu jiných. Využívají hlavně jazykáři, ale nejen - viz dále. 

Zdarma si tedy aktivit můžete vytvořit jen pět, další už jsou zpoplatněné, ale podle mého velmi rozumně. I když ale platit chtít nebudete, krtci jsou dobrou volbou do oněch pěti. Na stránce si založíte účet, jdete na „Create Activity“, zvolíte „Whack-a-mole“, vymyslíte název, popíšete, o jakou kategorii slovíček vám jde (zvířátka s jakými slovíčky mají děti „mlátit“ - tedy "Hit the moles that are: xxx") a zadáte maximálně 30 slovíček správných a maximálně 30 špatných. Vyplatilo se mi zachovat stejný počet v obou skupinách. Pak už jen kliknete na „Done“ a aktivitu musíte zveřejnit - „Publish“, jinak by se nikomu jinému nezobrazila.

Kromě tupého bití nebohých syslů či koho jde hra využít moc pěkně didakticky. Můj synovec páťák se rozhodl udělat si vlastní verzi, vybral si části těla a pak vymýšlel „chytáky“ – „neck“ a k němu „necklace“, „Adam’s apple“ (proč se to páťáci učí, to se mě neptejte) a prosté „apple“, „face“ a „Facebook“ atd. Poslal paní učitelce, ta spolužákům.  Moje děti pak třeba zadávaly přítomné a minulé tvary sloves a podobně. A studenti češtinářky Evy z gymplu, rozlišovali mezi antickými postavami a antickými autory. 

A tady několik našich variant:

Food and drinks

Past forms

Body parts